VZPOMÍNKA NA VELITELE STANISLAVA KOLOFU

Vzpomínka na velitele Stanislava Kolofu Stanislav Kolofa se narodil 2. listopadu 1904 v Bubovicích v rodině malorolníka. Otec František Kolofa pracoval kromě zemědělství ještě jako kameník v lomech v Hudčicích. Matka Božena, rozená Vitková, se starala o hospodářství. V šesti letech mu zemřela maminka. Bě- hem půl roku se otec znovu oženil a s druhou manželkou měl dva syny, Václava a Vladimíra. Stanislav Kolofa se vyučil strojním zámečníkem. Od mládí měl velkého koníčka, byl dobrovolným hasičem. V roce 1931 se oženil a přestěhoval do Březnice. Manželka Anna rozená Bidlová, byla v domácnosti. Zaměstnání dostal ve strojním zámečnictví hraběte Pálfyho. Svým zápalem pro práci a šikovností se stal mistrem. Pod jeho vedením se vyučila řada mladých chlapců z Březnice a okolí. Po celou dobu pracoval v hasičském sboru v Březnici, kde vykonával různé funkce až do velitele sboru. Byl i vysokým funkcionářem podbrdské župy hasičstva. Po obsazení Československa nacisty vznikla na Březnicku hasič- ská odbojová skupina Obrana národa a jejím velitelem byl Stanislav Kolofa. Během 2. světové války došlo k zatčení několika členů hasičského sboru zapojených do odbojové skupiny. Posledním v této řadě byl i Stanislav Kolofa, který byl zatčen gestapem 13. září 1944. Byl převezen na klatovské gestapo, kde byl na cele 33. Ač byl podroben krutým výslechům, nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Velmi časté a bolestivé výslechy probíhaly od září 1944 a protáhly se do března 1945. Poté byl převezen do Malé pevnosti Terezín a vězněn v cele smrti č. 44. Měl značku „x, y, z“ což znamenalo „návrat nežádoucí.“ Dlouho trvající výslechy, časté ležení v mokru na betonové podlaze podlomili jeho zdraví. Špatné podmínky bez zdravotní péče byli příčinou toho, že 5. května 1945 v 9 hodin 30 minut zemřel. Nedožil se okamžiku, kdy v 10 hodin 5. 5. 1945 se otevřely brány 4. dvora a došlo k osvobození pevnosti. Nikdy se nezjistilo, kde je pohřben. Za práci v hasičstvu i odbojovou činnost obdržel řadu vyznamenání. Po 2. světové válce byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem.